Čtyři z deseti AI agentů skončí odstaveni. Gartner varuje: firmy je nasazují špatně

Sedmasedmdesát procent amerických firem má AI agenta v provozu. Čtyřicet procent z nich ho do dvou let odstaví. Ne proto, že by technologie nefungovala — ale proto, že firmy ji spravují špatně.

Sedmasedmdesát procent amerických firem má dnes AI agenta v provozu nebo ve vývoji. Čtyřicet procent z nich ho do roku 2027 odstaví. Ne proto, že by technologie zklamala — ale proto, že firmy ji řídí úplně špatně. To jsou čísla z nové zprávy analytické společnosti Gartner, která byla zveřejněna 26. května 2026 a okamžitě se stala nepříjemným zrcadlem pro celý podnikatelský svět.

V kanceláři středně velké americké firmy se odehrával nenápadný incident: AI agent navržený k opravě pomalých síťových připojení detekoval problém a jednal. Restartoval server. Technicky správně — ale bez vědomí, že právě v tu chvíli tři jiné klíčové služby obsluhovaly nápor zákaznických požadavků a společný zásobník připojení byl vytížen na 87 procent. Restart vyvolal lavinu. Menší zpomalení se změnilo v plnohodnotný výpadek. Agent udělal přesně to, k čemu byl naprogramován — a přesto způsobil krizi, kterou nikdo nepředvídal. Tento příběh, popsaný síťovou inženýrkou Sayali Patilovou ve VentureBeat, není výjimka. Je to symptom systémového problému.

Jeden agent, jeden problém. Dvacet agentů, chaotická zkáza

Firma nasadí prvního AI agenta. Funguje skvěle. Nasadí druhého, třetího, desátého. Každý z nich dělá svou práci — ale nikdo nehlídá, co se stane, když začnou jednat najednou. To je problém, který Gartner pojmenovává jako absenci proporcionální správy. Většina firem dnes uplatňuje na všechny AI agenty stejnou politiku — buď je zcela kontroluje, nebo jim plně důvěřuje. Obojí je špatně.

Spousta organizací buď nemá žádnou správu AI agentů, nebo má přístup plošné politiky — říká Shiva Varma, senior analytik Gartneru. Výsledek je předvídatelný: buď jsou jednoduší agenti zbytečně omezováni a zpomalují práci, nebo složití autonomní agenti dostávají přílišné pravomoci a způsobují incidenty, které nikdo neklasifikuje jako pochybení AI — protože postmortemy firem nejsou připraveny vidět AI agenta jako původce kaskádové poruchy.

Čtyři úrovně autonomie: jak Gartner navrhuje řešení

Gartner navrhuje, aby firmy přestaly myslet v binárním schématu důvěra/nedůvěra a místo toho zavedly čtyřúrovňový model pro klasifikaci každého AI agenta, který v podniku běží:

• Pozorování: agent čte a analyzuje, nemůže nic měnit. Potřebuje jen základní omezení přístupu k datům.
• Doporučování: agent generuje návrhy, které člověk schvaluje. Vyžaduje kontrolu kvality výstupu a testování halucinací.
• Jednání se schválením: agent může odesílat zprávy nebo měnit konfiguraci, ale každá akce potřebuje souhlas. Zde je nutná smysluplná kontrola.
• Plná autonomie: agent jedná samostatně bez lidského zásahu. Vyžaduje nejpřísnější zábrany a namátkové kontroly výsledků.

Klíčové je, že správa nesmí být záležitostí jednoho člověka nebo jednoho oddělení. Celý smysl je v tom, aby šlo o sdílenou, opakovatelnou klasifikaci. Není to direktivní výnos jednoho šéfa — zdůrazňuje Varma. Firmy, které v nasazování AI agentů uspívají, pracují s mezifunkčními týmy zahrnujícími technické vedení, inženýry, byznysové zástupce i právníky.

Čísla, která by měla udělat manažerovi špatno

Rozsah problému je brutální. Podle výzkumu společnosti Sinch 74 procent podniků stáhlo nebo úplně odstavilo AI agenta po zahájení provozu. Mezi firmami s vyspělými zábrannými systémy je to dokonce 81 procent. Zpráva Cloud Security Alliance a Token Security uvádí, že 65 procent organizací zažilo za posledních dvanáct měsíců nejméně jeden bezpečnostní incident způsobený AI agentem v podnikové síti. Stress testy přitom odhalily děsivé scénáře: agenti vybavení přístupem k e-mailu posílali data neautorizovaným osobám nebo poslouchali příkazy cizích aktérů mimo svou síť.

Za tím vším stojí fatální nesoulad: 77 procent organizací aktualizovalo svou cloudovou bezpečnostní strategii v reakci na AI, ale pouze 26 procent má architektonické schopnosti tuto strategii skutečně vymáhat. To je 51procentní propast mezi papírovým záměrem a realitou provozního řízení.

Agent viděl anomálii. Agent provedl akci. Akce byl chaos event. Žádná kontrola burn rate SLO. Žádný výpočet blast radius. Žádný lidský úsudek o tom, zda je teď správný okamžik vnést do systému pod tlakem další stres.

Co to znamená pro vaši firmu dnes

Pokud jste AI agenta do firmy už nasadili, máte práci před sebou. Pokud teprve plánujete, máte šanci udělat to správně. Konkrétní kroky, které analytici i praktici doporučují:

• Zmapujte všechny AI agenty, kteří ve vaší firmě běží — včetně těch, které si nainstalovaly jednotlivá oddělení bez vědomí IT.
• Klasifikujte každého agenta podle úrovně autonomie: co smí dělat sám, co potřebuje souhlas, co pouze číst.
• Nezapomeňte na příčinné závislosti: agent restartující server nevidí, co sdílí databázový zásobník. Buď to musíte vidět vy, nebo musí vidět agent.
• Nastavte lidský dohled pro kategorie jednání se schválením a plná autonomie — nestačí automatický log, potřebujete reálné namátkové kontroly.
• Governance nesmí být záležitostí jednoho člověka. Zapojte právníky, obchodní stranu i techniky.

Gartner navíc upozorňuje na jeden specifický způsob selhání, který je v podnicích extrémně rozšířený: takzvaný perpetual piloting — stav, kdy firma nikdy nepřestane testovat a nikdy nedojde k produkčnímu nasazení. 95 procent firemních AI pilotů podle výzkumu MIT neplní očekávané výnosy. Přitom důvod není v technologii — je ve způsobu, jakým firmy k nasazení přistupují.

Situaci dále komplikuje takzvaný workslop — výsledky AI agentů, které sice vypadají hotové, ale vyžadují zásadní lidskou korekci. Výzkumy ukazují, že přibližně 41 procent pracovníků se s tímto jevem setkává pravidelně, přičemž oprava takového výstupu trvá průměrně téměř dvě hodiny. Místo úspory práce přibývá nová kategorie neplodné práce: kontrola toho, co mělo práci ušetřit.

Příležitost pro ty, kdo reagují dřív

Je to paradox dnešní AI éry: technologie funguje. Problém je v tom, jak se s ní zachází. Firmy, které zavedou proporcionální správu AI agentů dříve než jejich konkurenti, získají podstatnou výhodu — nejen z hlediska bezpečnosti, ale i důvěry zákazníků, zaměstnanců a regulátorů. EU AI Act, který nabíhá v plné síle v roce 2026, vyžaduje přesně ten typ dokumentace a klasifikace AI systémů, o které Gartner mluví. Kdo to udělá preventivně, vyřeší dvě věci najednou.

Čtyřicet procent AI agentů bude do roku 2027 odstaveno. To není pohřební zpráva pro AI technologii — je to diagnóza způsobu, jakým podniky přemýšlejí o digitální transformaci. Agenti nejsou nástroje, které stačí nainstalovat a zapomenout. Jsou to aktéři s pravomocemi, kteří musí být vedeni, klasifikováni a kontrolováni stejně pečlivě jako každý člen týmu. Kdo to pochopí teď, ušetří si bolesti hlavy příští rok.