Šéf Replitu popsal „samořídicí firmu“. Agenti dělají většinu práce, lidé rozhodují

Většina práce v jeho firmě už běží na AI agentech. Lidé zůstávají uprostřed smyčky kvůli úsudku a vkusu. Šéf Replitu Amjad Masad na konferenci TechCrunch Disrupt popsal model, kterému říká „samořídicí firma“ — a tvrdí, že proměnou prošla práce úplně každého, jen si to většina ještě neuvědomila.

Představte si firmu, kde většinu běžné práce odvedou softwaroví agenti — projdou tikety, prohledají kód, připraví řešení — a lidé do toho vstoupí jen v okamžiku, kdy je potřeba rozhodnout. Přesně takový model popsal na konferenci TechCrunch Disrupt v San Franciscu Amjad Masad, zakladatel a šéf firmy Replit. Říká mu „samořídicí firma“ a tvrdí, že jeho vlastní společnost takto už funguje.

„Naše firma úplně změnila způsob, jakým funguje, a nejbližší analogie je podle mě ‚samořídicí firma‘,“ řekl Masad v rozhovoru na pódiu. Hned ale dodal, že nemyslí robotaxíky nebo plnou automatizaci bez člověka. Jádro myšlenky je jinde: agenti převezmou rutinu, zatímco lidé si ponechávají to, co stroje zatím nezvládají — úsudek a vkus.

Replit je firma, která staví AI nástroje pro vývoj softwaru. Podniky je používají k tomu, aby si samy postavily a spustily vlastní aplikace. Masadovo vyjádření tak nejde brát jen jako marketing — popisuje, jak se změnil provoz firmy, která AI nástroje sama vyrábí i používá. Jinými slovy, mluví o vlastní „kuchyni“, ne o abstraktní prezentaci pro investory.

Termín „samořídicí firma“ záměrně zrcadlí samořídicí auto, ale Masad ho hned odlišuje. U autonomního vozu je cílem úplně vyřadit řidiče. U firmy je to naopak: člověk zůstává, jen přestává dělat rutinu a začíná dělat to, co stroj neumí. Rozdíl je zásadní, protože mění očekávání. Nejde o firmu bez lidí, ale o firmu, kde lidé dělají výrazně jinou práci než před rokem.

Člověk uprostřed smyčky, ne na jejím konci

Masad popsal konkrétní příklad z vlastní firmy. Když přijde zákaznický tiket, nejdřív ho zpracuje agent — projde issues na GitHubu, prohlédne kód a tikety v nástroji Linear. Teprve pak se požadavek dostane k člověku, a to už i s veškerým kontextem. Člověk rozhodne, jak postupovat, a pokud je potřeba oprava, odešle záplatu. Nasazení dalšího agenta, který ji aplikuje, je pak otázkou jednoho kliknutí.

Máte celou smyčku, ve které agenti odvedli většinu práce, ale klíčové je, že uprostřed je lidský úsudek.

To je důležitý rozdíl oproti narativu, který známe z posledních let — že AI „nahradí lidi“. Masad tvrdí opak: agenti podle něj práci neberou, ale mění to, na čem lidé pracují. „Potřebujete lidský úsudek, potřebujete vkus,“ řekl. A dodal, že tohle podle něj „jen tak nezmizí“.

Firma se podle jeho slov zlomila zhruba na začátku roku 2026, kdy se agenti stali natolik spolehlivými, že jim bylo možné svěřit reálnou práci. Tehdy si v Replitu sedli a přeorganizovali způsob práce. „Firma se tak nějak sama zlepšuje, takže velkou část práce, která probíhá, ženou agenti,“ popsal Masad.

Práce se posouvá od vykonávání k rozhodování

Paradoxní efekt, který Masad popsal, stojí za pozornost: čím víc práce dělají agenti, tím víc času tráví lidé přemýšlením nad tím, co vlastně dělat. „Trávíme mnohem víc času tím, že zjišťujeme, na čem pracovat,“ řekl. V Replitu podle něj přibylo diskusí, whiteboardingu a plánování architektury — tedy přesně té práce, kterou nelze delegovat na stroj.

Jinými slovy: hodnota člověka se posouvá od samotného vykonávání úkolů k jejich zadávání, kontrole a směřování. Agent napíše kód, ale člověk musí vědět, jaký kód má vzniknout a proč. To je zásadní posun v tom, co od zaměstnanců očekáváme a jak měříme jejich přínos. Produktivita se najednou neměří počtem napsaných řádků nebo vyřízených tiketů, ale kvalitou rozhodnutí.

Masadova „smyčka“ přitom zapadá do širšího trendu, který je vidět napříč oborem. Poslední rok se nesl ve znamení takzvaných agentních systémů — AI, která nejen odpovídá na dotazy, ale samostatně plní vícekrokové úkoly: čte dokumenty, volá další nástroje, upravuje soubory a výsledek předává dál. Zpráva poradenské firmy BCG z letošního roku uvádí, že firemní výdaje na AI dosahují zhruba 3,3 % tržeb a že téměř polovina společností z nich už dokáže vytěžit reálnou hodnotu. Zároveň ale jen malý zlomek firem má zavedené plné kontrolní mechanismy pro autonomní agenty. To je přesně ta mezera, kterou Masadův model adresuje: člověk ve smyčce není brzda, ale pojistka.

Masad také tvrdí, že za poslední rok se změnila práce úplně každého — jen si to většina veřejnosti ještě neuvědomila. Rozhovory s jinými firmami podle něj směřují k jednomu: jak udělat lidi produktivnějšími a zároveň spokojenějšími. Argumentuje, že agenti berou z práce nudu a dělají ji kreativnější. Je to optimistická vize, o které podle něj Silicon Valley zrovna nemluví.

Je ale namístě zdravá skepse. Masad je zároveň prodejcem — Replit vydělává na tom, že firmy jeho agentní nástroje nasadí. Jeho optimistický obraz práce bez nudy je tak třeba brát s rezervou. Článek TechCrunche navíc neobsahuje žádný nezávislý hlas, který by tvrzení ověřil nebo zpochybnil. Stejně tak nikde nezaznělo, co se stane s lidmi, jejichž práce byla právě ta rutina, kterou teď dělají agenti. Masad se tématu ztráty míst vyhýbá formulací, že agenti práci neberou, jen mění její obsah. To je ale slabá útěcha pro někoho, jehož dosavadní role byla celá postavená právě na vykonávání rutiny.

Co si z toho odnést pro vlastní firmu

Je férové říct, že Masadova slova jsou zatím hlavně vize a vlastní zkušenost. Článek TechCrunche neuvádí žádná tvrdá čísla o produktivitě, úsporách ani o tom, kolik lidí Replit zaměstnává. Žádné nezávislé ověření ani kritický protihlas tam nezazněl. Přesto je model „samořídicí firmy“ užitečný rámec, protože ho lze přeložit do konkrétních kroků i pro menší českou firmu, která nestaví vlastní AI nástroje.

• Najděte rutinní smyčky, ne celé profese. Nehledejte, koho AI nahradí, ale které opakující se procesy (třídění tiketů, příprava podkladů, první koncept) může udělat agent za člověka.
• Nechte člověka na rozhodovacím místě. Nejvyšší hodnotu přináší model, kde agent připraví kontext a návrh, ale finální rozhodnutí a odpovědnost zůstávají na člověku.
• Investujte do zadávání, ne jen do nástrojů. Pokud se práce posouvá k rozhodování, potřebujete lidi, kteří umí dobře formulovat zadání a posoudit výsledek — ne jen ovládat software.
• Počítejte s přesunem času, ne s jeho úsporou. Masadova zkušenost napovídá, že ušetřený čas se nevypaří — přesune se do plánování a strategie. To je ale práce, která firmu posouvá dopředu.
• Ověřujte na malém. Než přestavíte celý provoz, vyzkoušejte jeden proces od začátku do konce s agentem ve smyčce a změřte, kde člověk skutečně přidává hodnotu.

Pro českého podnikatele je tu ještě jedno čtení. Pokud má Masad pravdu a práce se mění každému, pak hlavní konkurenční výhodou přestává být velikost týmu a stává se jí schopnost dobře zadávat a rozhodovat. Malá firma s několika lidmi, kteří umí řídit agenty, může dohánět výkon podstatně větších hráčů. To je příležitost spíš než hrozba — ale jen pro ty, kdo s přestavbou procesů začnou dřív než konkurence.

Praktická rada zní: nezačínejte velkým nákupem AI platformy, ale malým experimentem na jednom reálném procesu. Vyberte si činnost, která se opakuje, má jasný vstup i výstup a nese nízké riziko při chybě — třeba první koncept nabídky, rešerši k poptávce nebo předtřídění e-mailů. Nasaďte na ni agenta tak, aby jeho výstup vždy procházel přes člověka, a týden dva sledujte, kde člověk skutečně opravuje a rozhoduje. Právě tam je ta hodnota, kterou Masad popisuje, a zároveň to nejlépe ukáže, jestli model pro vaši firmu dává smysl, nebo je zatím jen chytře znějící vize.

Model „samořídicí firmy“ zatím nemá jasný časový horizont ani ověřená data. Je to spíš způsob uvažování o tom, kam směřuje organizace práce ve věku spolehlivých AI agentů. A právě proto stojí za sledování: ne kvůli jednomu kliknutí, kterým Replit nasazuje opravu, ale kvůli otázce, kterou Masad pokládá všem — pokud se práce opravdu mění každému, jste připraveni řídit, místo abyste jen vykonávali?