AI agenti si začnou rozumět napříč výrobci. Googlův A2A míří pod stejnou střechu jako Anthropic MCP

Google 20. srpna 2026 předal svůj protokol A2A pod neutrální správu Agentic AI Foundation — tedy tam, kde už sídlí Anthropic MCP. Poprvé tak stojí dva klíčové standardy pro umělou inteligenci vedle sebe pod jednou střechou, kterou zaštiťují AWS, Microsoft, Google, OpenAI i Anthropic. Vysvětlujeme, proč to není jen zápis do rejstříku, ale krok, který rozhoduje o tom, jestli budou vaši AI agenti do budoucna zamčení u jednoho dodavatele, nebo spolu budou umět mluvit napříč celým trhem.

Ještě před rokem znělo slovo „agent" v souvislosti s umělou inteligencí spíš jako marketingový příslib. Dnes běží AI agenti v účtárnách, na zákaznických linkách i v nákupních odděleních — a firmy narážejí na velmi praktický problém: agent od jednoho dodavatele si neumí povídat s agentem od jiného a často se ani neumí spolehlivě napojit na firemní systémy. Přesně tenhle chaos má teď skončit. Google 20. srpna 2026 formálně předal svůj komunikační protokol A2A (Agent2Agent) pod křídla Agentic AI Foundation — neutrální organizace spravované nadací Linux Foundation, pod kterou už dřív zamířil i protokol MCP (Model Context Protocol) od Anthropicu.

Dva protokoly, které dohromady tvoří potrubí celé éry agentů

Aby dávalo celé sjednocení smysl, je potřeba rozumět tomu, co každý z těch dvou standardů řeší. Nejde o konkurenty, ale o dva díly téže skládačky.

MCP od Anthropicu odpovídá na otázku, jak se AI agent připojí k nástrojům a datům — k databázi, e-shopu, kalendáři, firemnímu úložišti. A2A od Googlu naopak řeší, jak spolu komunikují agenti navzájem: jak si předají úkol, jak se domluví na tom, kdo co udělá, a jak si vymění výsledek. Zjednodušeně řečeno, MCP je rozhraní mezi agentem a světem nástrojů, A2A je jazyk, kterým se agenti mezi sebou domlouvají. Teprve dohromady tvoří to, čemu se v branži říká „potrubí" agentní ekonomiky.

Z 49 na více než 250 členů za necelý rok

Rychlost, s jakou se kolem těchto standardů zformovala celá koalice, je sama o sobě zprávou. Agentic AI Foundation vyrostla z 49 zakládajících členů na více než 250 za necelý rok. Mezi takzvanými platinovými signatáři — tedy firmami s nejvyšší mírou závazku — najdeme prakticky všechny velké hráče, kteří se jinak tvrdě přetahují o trh: Amazon Web Services, Microsoft, Google, OpenAI, Anthropic, dále Cloudflare, Block nebo Bloomberg.

To, že se u jednoho stolu sešli současně Google i OpenAI i Anthropic i všechny tři velké cloudové platformy, není v technologickém světě samozřejmost. Obvykle každý z těchto gigantů tlačí vlastní standard v naději, že se stane tím dominantním, a zbytek trhu se pak musí přizpůsobit. Rozhodnutí předat protokoly pod neutrální nadaci je proto přiznáním, že v případě AI agentů je společný jazyk cennější než vlastní zahrádka.

Standard, který ovládá jedna firma, je páka. Standard, který spravuje neutrální nadace, je infrastruktura. Rozdíl mezi tím pocítí každý, kdo staví byznys nad AI agenty.

Připomíná to zlomové okamžiky z historie internetu. Web by nikdy nezískal dnešní podobu, kdyby si každý výrobce prohlížeče vynucoval vlastní verzi jazyka HTML; teprve společné standardy udělaly z webu prostředí, kde spolu všechno funguje. Podobně univerzální konektor USB ukončil éru, kdy měl každý přístroj vlastní nekompatibilní kabel. Sjednocení A2A a MCP je pokusem odehrát stejný příběh znovu — tentokrát pro svět, ve kterém spolu budou muset spolupracovat tisíce autonomních AI agentů.

Proč se firma o standardy nikdy nechce starat — a přesto na nich stojí

Většina podnikatelů nikdy neotevře technickou dokumentaci protokolu a je to tak správně. Přesto se jich sjednocení standardů týká velmi hmatatelně, protože rozhoduje o tom, jak snadno — a jak draho — budou moci v budoucnu měnit dodavatele a skládat řešení dohromady. Historie IT je plná okamžiků, kdy se z chybějícího standardu stala past: firma se upsala jednomu systému, a když chtěla přejít jinam, zjistila, že přenést data a procesy je dražší než celý původní projekt.

U AI agentů je riziko takového zamčení obzvlášť vysoké, protože agent není jen program — je to prostředník, kterému firma svěří přístup ke svým datům, systémům i rozhodovacím procesům. Čím hlouběji si takového agenta pustíte do provozu, tím dráž vás vyjde ho vyměnit. Sjednocení A2A a MCP pod jednu neutrální střechu tenhle scénář výrazně zmírňuje. Konkrétně to pro české firmy znamená několik věcí:

• Menší závislost na jednom dodavateli. Když agenti komunikují společným jazykem, není přechod od jednoho poskytovatele k druhému skok do neznáma, ale výměna jednoho dílu. To posiluje vaši vyjednávací pozici o ceně i podmínkách.
• Skládání řešení z více zdrojů. Můžete kombinovat agenta na fakturaci od jedné firmy s agentem na zákaznickou podporu od druhé a nechat je spolupracovat, aniž byste platili za drahé propojovací můstky na míru.
• Delší životnost investice. Řešení postavené na otevřeném standardu s širokou podporou má menší riziko, že za dva roky zastará jen proto, že jeden dodavatel změnil směr nebo skončil.
• Bezpečnější zadání pro dodavatele. Při výběru integrátora dnes dává smysl ptát se, zda staví na A2A a MCP. Odpověď „ano" je signál, že řešení nebude uzavřené do jednoho světa.

Jak to vypadá v praxi, si lze představit na běžném českém e-shopu. Zákaznický agent přijme reklamaci a přes protokol A2A předá úkol logistickému agentovi, který ověří stav zásilky; ten si zase přes MCP sáhne do skladového systému a dopravní databáze. Nákupní agent mezitím sleduje ceny dodavatelů a upozorní účetního agenta, když se vyplatí objednat. Dnes by takové propojení znamenalo drahou zakázkovou integraci mezi každou dvojicí systémů. Se společnými standardy se z toho stává stavebnice, kde spolu díly mluví rovnou — a firma může jednotlivé agenty přidávat, měnit či vyměňovat bez toho, aby pokaždé bourala celou konstrukci.

Kde je háček

Nadšení je namístě, slepá důvěra nikoli. Standard na papíře ještě neznamená, že všechno bude hladce fungovat v praxi. Protokoly se dál vyvíjejí, jednotlivé implementace se mohou v detailech lišit a „kompatibilní" neznamená vždy „bezproblémově zaměnitelný". Firmy by proto neměly propadnout dojmu, že s příchodem společných standardů odpadá potřeba pečlivého výběru a testování. Naopak — teprve reálné nasazení ukáže, jak dobře spolu agenti od různých výrobců skutečně vycházejí.

Zároveň platí, že sjednocení protokolů řeší jazyk, kterým agenti mluví, ale neřeší za vás bezpečnost, řízení oprávnění ani odpovědnost za to, co agent udělá. Čím snadněji se agenti propojují, tím důležitější je hlídat, ke kterým datům a systémům mají přístup a co všechno smějí vykonat bez lidského schválení. Otevřené potrubí je výhoda jen tehdy, pokud víte, co jím teče.

Přesto je krok Googlu i celé branže dobrou zprávou. Éra, kdy si každý velký hráč stavěl vlastní uzavřený svět agentů, se láme do fáze, kde spolu jednotlivé kusy začínají zapadat. Pro české podnikatele to znamená, že sázka na AI agenty je dnes o něco méně riskantní než před rokem — protože se snižuje šance, že skončíte zamčení u jednoho dodavatele. A to je přesně ten druh nudné, technické zprávy, která nakonec rozhoduje o tom, kdo na umělé inteligenci vydělá a kdo na ní jen prodělá.

Zdroje: Linux Foundation, Axios, Forkast, Techzine Global, AI Magazine.