Firmy přestávají sázet na jednoho dodavatele AI. Čtyři z pěti šéfů IT dnes používají tři a více modelů
Éra jednoho dodavatele AI končí. Podle nových dat používá 81 procent šéfů IT tři a více rodin modelů zároveň — jeden na chatování, jiný na programování, další na analýzu dat. Není to chaos, ale strategie. A drží firmám v ruce trumf, o kterém by měl vědět i každý český podnikatel.
Ještě před rokem to vypadalo jednoznačně: firma si vybere jednoho dodavatele umělé inteligence, napojí na něj své systémy a je hotovo. Dnes je realita jiná — a mnohem chytřejší. Podle čerstvé analýzy trhu <strong>81 procent šéfů IT (CIO)</strong> ve velkých firmách používá tři a více rodin AI modelů současně, ať už v testování, nebo přímo v ostrém provozu. Před rokem to bylo 68 procent. Trend je jasný a rychlý.
Nejde o nerozhodnost ani o technologický chaos. Je to promyšlená strategie, které se říká <strong>multi-model</strong>. A i když ta čísla pocházejí z velkých nadnárodních korporací, logika za nimi platí pro firmu jakékoli velikosti — včetně té vaší.
Kdo dnes vede a v čem
Trh se rozdělil podle silných stránek. <strong>OpenAI</strong> zůstává jedničkou — drží zhruba 56 procent firemních výdajů za modely a dominuje tam, kde jde o šířku nasazení: chatboti, vyhledávání ve firemních znalostech, zákaznická podpora. Je to výchozí volba pro velké, plošné projekty.
<strong>Anthropic</strong> se svým Claude mezitím prudce roste — jeho penetrace mezi firmami vyšplhala na 44 procent a jen mezi květnem a prosincem 2025 přibylo 25 procent. Anthropic boduje ve specializovaných úlohách: programování, komplexní uvažování a práce s velkými objemy dat. Tři čtvrtiny jeho firemních uživatelů jedou v produkci modely řady Sonnet nebo Opus.
<strong>Google</strong> se svým Gemini obsadil zlatou střední cestu. Má obrovský dosah díky integraci do Google Workspace — dostane se tak k milionům uživatelů takříkajíc mimochodem — ale v náročnějších úlohách, třeba v programování, zaostává za konkurencí. Pro rok 2026 se odhaduje, že se pole víc vyrovná: OpenAI okolo 53 procent, Anthropic a Google shodně kolem 18 procent.
Proč firmy nechtějí jen jeden model
Důvod je prostý a starý jako obchod sám: kdo je závislý na jediném dodavateli, ztrácí vyjednávací sílu. V odborné hantýrce se tomu říká vendor lock-in — uzamčení u dodavatele. Když máte všechno postavené na jednom modelu a ten zítra zdraží, změní podmínky nebo zhorší kvalitu, nemáte kam uhnout. Musíte přijmout, co dostanete.
Firmy, které rotují mezi několika modely, si naopak drží trumf v rukávu. Když jeden dodavatel přitvrdí ceny, přesunou zátěž jinam. Tím tlačí všechny poskytovatele, aby soupeřili cenou i výkonem, místo aby si zákazníky drželi dlouhými smlouvami. Analytici to popisují jako posun k opravdové nákupní flexibilitě — a jako známku toho, že firmy v AI dospěly.
Rozložení nákupů mezi víc modelů není roztříštěnost, ale zralost. Firmy se aktivně brání závislosti na jediném poskytovateli a udržují si vyjednávací páku.
Správný nástroj na správnou práci
Multi-model přístup není jen o penězích. Je i o kvalitě výsledku. Každý model má svoje silné a slabé stránky, a chytré firmy to využívají — pošlou úkol tam, kde se odvede nejlíp.
Zákaznická podpora a chatbot na webu — model silný v přirozené konverzaci a širokém záběru. Generování a revize kódu pro vývojáře — model, který vyniká v programování. Analýza smluv, reportů a dat — model zvládající dlouhé dokumenty a přesné uvažování. Rychlé, levné rutinní úlohy — menší a levnější model, který nemusí být nejchytřejší.
Klíčem je takzvané směrování (routing): systém, který každý dotaz automaticky pošle nejvhodnějšímu modelu. Uživatel ani nemusí vědět, který model zrovna odpovídá — vidí jen výsledek. A firma platí za každou úlohu tou nejrozumnější sazbou.
Co si z toho odnese česká firma
Můžete namítnout, že vaše firma není nadnárodní korporace s vlastním IT oddělením a rozpočtem na experimenty. To je pravda — a přesto pro vás z těchto čísel plynou tři konkrétní ponaučení.
<strong>Zaprvé: nevažte se natvrdo k jednomu dodavateli.</strong> Když stavíte firemní proces na AI — ať už jde o chatbota, generování textů, nebo automatizaci — ptejte se, jak snadno byste model vyměnili. Pokud vám dodavatel software slibuje AI funkce, zjistěte, jestli jde o jeden konkrétní model natvrdo, nebo jestli umí přepínat. Ta druhá varianta vás do budoucna ochrání.
<strong>Zadruhé: neplaťte za nejdražší model tam, kde stačí levnější.</strong> Není potřeba nasazovat nejchytřejší (a nejdražší) model na to, aby vám přepsal e-mail nebo roztřídil poptávky. Nejdražší model si nechte na úlohy, kde se opravdu vyplatí. Rozdíl v nákladech mezi modely bývá násobný.
<strong>Zatřetí: konkurence hraje ve váš prospěch.</strong> To, že se OpenAI, Anthropic a Google perou o firemní zákazníky, znamená klesající ceny a rostoucí kvalitu. Pro malou českou firmu to je dobrá zpráva — schopnosti, které byly loni luxusem velkých hráčů, jsou dnes dostupné za pár stovek měsíčně. Vyplatí se tedy sledovat, co se na trhu děje, a čas od času přehodnotit, jestli platíte za to nejlepší, co za své peníze dostat můžete.
Závěr: jeden model nevládne všem
Sen o jediné univerzální AI, která zvládne všechno nejlíp, se zatím nenaplnil — a možná ani nenaplní. Místo toho vzniká ekosystém, kde má každý model svoji roli a firmy je kombinují jako nástroje v dílně. Pro zákazníka je to nejlepší možná zpráva: víc voleb, nižší ceny a nikdo, kdo by ho držel v šachu. Otázka pro rok 2026 už nezní „který model si vybrat", ale „jak je chytře kombinovat".
Zdroje: eMarketer, LLM-Stats (srpen 2026).