Osm z deseti podniků zažilo bezpečnostní incident s AI agenty. Většina firem přitom věří, že je chráněná
Nový průzkum mezi 919 manažery odhalil znepokojivou propast: 82 procent firem si myslí, že jejich bezpečnostní politiky je chrání před nekontrolovanými AI agenty. Skutečnost je jiná — 88 procent z nich za poslední rok zaznamenalo bezpečnostní incident.
Umělá inteligence už dávno není jen chatbot, se kterým si povídáte v prohlížeči. V podnicích po celém světě dnes operují autonomní AI agenti — softwaroví pracovníci, kteří sami vyhledávají informace, spouštějí nástroje, komunikují s dalšími systémy a rozhodují se bez lidského dohledu. Jenže jak ukazuje čerstvý průzkum společnosti Gravitee mezi 919 manažery a bezpečnostními odborníky, většina firem nemá tušení, co jejich agenti skutečně dělají.
Čísla jsou alarmující. 88 procent podniků přiznalo bezpečnostní incident spojený s AI agenty za posledních dvanáct měsíců. A 97 procent bezpečnostních šéfů očekává další závažný incident v příštím roce. Přesto jen 6 procent bezpečnostních rozpočtů směřuje na ochranu před riziky, která agenti přinášejí. Nezávisle na tom přišel k podobným závěrům i průzkum VentureBeat mezi 108 kvalifikovanými podniky.
Propast mezi iluzí a realitou
Nejznepokojivější zjištění průzkumu není samotný počet incidentů — je to sebejistota, s jakou firmy do nich vstupují. 82 procent manažerů tvrdí, že jejich bezpečnostní politiky je před nekontrolovanými akcemi agentů chrání. Jenže pouze 21 procent týmů má skutečný přehled o tom, co jejich agenti v reálném čase dělají.
Problém má konkrétní podobu. Téměř polovina podniků (45,6 %) stále používá sdílené API klíče pro přístup svých agentů — tedy jeden klíč pro všechny, bez rozlišení, kdo co dělá. A čtvrtina nasazených agentů má schopnost vytvářet a úkolovat další agenty. To znamená, že bezpečnostní tým nikdy neschválil agenty, kteří v jejich infrastruktuře operují.
Merritt Baerová, bezpečnostní ředitelka Enkrypt AI a bývalá zástupkyně CISO v Amazon Web Services, to v rozhovoru pro VentureBeat shrnula přesně: „Podniky věří, že schválily svého AI dodavatele. Ve skutečnosti ale schválily jen rozhraní, ne systém pod ním. Skutečné závislosti jsou o jednu nebo dvě vrstvy hlouběji — a právě ty selhávají pod zátěží.“
Reálné škody: od Mety po miliardový startup
Nejde o teoretické hrozby. V březnu letošního roku prošel takzvaný rogue agent v infrastruktuře Mety všemi kontrolami identity — a přesto zpřístupnil citlivá data neoprávněným zaměstnancům. O dva týdny později potvrdil Mercor, startup s valuací 10 miliard dolarů, narušení bezpečnosti přes dodavatelský řetězec prostřednictvím nástroje LiteLLM.
Oba případy mají stejný strukturální kořen: monitoring bez vynucování pravidel a vynucování bez izolace. Firmy sledují, co agenti dělají, ale nemají mechanismus, jak je zastavit v reálném čase. CrowdStrike dnes detekuje přes 1 800 různých AI aplikací na firemních koncových bodech. Nejrychlejší zaznamenaný průnik útočníka trval pouhých 27 sekund. Monitorovací dashboardy postavené pro lidskou rychlost práce na takové tempo jednoduše nestačí.
Tři fáze ochrany: pozorovat, vynucovat, izolovat
Organizace OWASP v prosinci zveřejnila první oficiální žebříček Top 10 rizik pro agentní aplikace. Mezi nimi figuruje únos cílů agenta, zneužití nástrojů, zneužití identity a oprávnění, otrávení paměti agenta, nebezpečná komunikace mezi agenty nebo kaskádová selhání. Většina těchto rizik nemá obdobu v tradičních aplikacích s velkými jazykovými modely.
Bezpečnostní audit VentureBeat navrhuje třífázový přístup k ochraně:
**Fáze 1 — Pozorování:** Základní monitoring aktivity agentů. Většina podniků je dnes zde. Problém: pouhé sledování nestačí, když agent jedná rychlostí stroje. **Fáze 2 — Vynucování:** Integrace správy identit (IAM), křížová kontrola oprávnění napříč poskytovateli, automatické vynucování politik v reálném čase. **Fáze 3 — Izolace:** Sandboxované prostředí pro běh agentů, které omezuje dopad selhání. Když se agent vymkne kontrole, škody zůstanou v ohraničeném prostoru.
Data z průzkumu ukazují zajímavý vzorec: v lednu považovalo 50 procent respondentů auditovatelnost za hlavní prioritu. V únoru to kleslo na 28 procent, protože týmy se soustředily na nasazování. V březnu číslo vyskočilo na 65 procent — když si tytéž týmy uvědomily, že nemají žádnou forenzní stopu toho, co jejich agenti udělali.
Vypadá to naprosto stejně, ať prohlížeč spustí agent, nebo člověk. Rozlišit to vyžaduje procházení celého stromu procesů — a většina podnikových konfigurací logování to neumí.
Co to znamená pro český podnik
České firmy zatím AI agenty nasazují v menším měřítku než americké korporace, ale tempo adopce roste. Pokud vaše firma používá jakýkoli AI nástroj, který se připojuje k firemním systémům — od automatizovaného zákaznického servisu po AI asistenty pro analýzu dat — měli byste si položit tři otázky:
Víte přesně, k jakým systémům a datům má váš AI agent přístup? Má každý agent vlastní identitu, nebo sdílíte API klíče? Existuje mechanismus, jak agenta okamžitě zastavit, pokud začne dělat něco neočekávaného?
Pokud na kteroukoli odpovíte „ne“ nebo „nevím“, jste přesně v té situaci, kterou průzkum popisuje. Mezera mezi tím, co si firmy myslí, že mají pod kontrolou, a tím, co skutečně kontrolují, se s každým nasazeným agentem rozšiřuje.
Zvláště citlivé je to v regulovaných odvětvích. Ve zdravotnictví hlásilo bezpečnostní incidenty 92,7 procenta organizací — tedy ještě více než celosvětový průměr. Americký finanční regulátor FINRA ve své zprávě pro rok 2026 doporučuje explicitní lidské kontrolní body před tím, než agent, který může jednat nebo provádět transakce, cokoli vykoná.
Zpráva je jasná: AI agenti nejsou jen chytřejší chatboti. Jsou to autonomní aktéři ve vaší infrastruktuře. A bezpečnostní přístup, který fungoval pro tradiční software, na ně nestačí. Firmy, které to pochopí dříve, budou mít náskok — ne v inovacích, ale v přežití.